Vyhledávání
Ruční fetišismus [1] (nebo též ruční parcialismus) je sexuální fetišismus, kde předmětem zájmu jsou ruce. Může zahrnovat sexuální přitažlivost určité části rukou, například prstů, dlaně nebo nehtů, anebo přitažlivost specifické činnosti prováděné rukama (která jinak není považována za sexuální - například mytí nebo utírání nádobí). Tento fetiš se může projevovat jako touha po fyzické interakci nebo jako zdroj sexuální fantazie.
Rukavicový fetišismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rukavicový fetišismus je druhem sexuálního fetišismu, kdy je osoba sexuálně přitahování rukavicemi na svých nebo cizích rukou. V některých případech je fetiš rozšířen o materiál rukavic (např. kůže, bavlna, latex, satén nebo nylon). Často jsou činnosti prováděné rukama oblečenýma v rukavicích stejně vzrušující jako rukavice samotné, protože rukavice jsou vlastně druhou kůží, nebo jinak řečeno, fetišistická náhražka vlastní kůže toho, kdo má rukavice oblečeny. Jemné pohyby prstů v rukavicích nebo i celé ruky poskytuje příslušné osobě velký vizuální podnět a v důsledku toho i sexuální vzrušení. Akt natahování rukavic nebo jejich svlékání z rukou může být také zdrojem rukavicově fetišové fantazie.
Někteří rukavicoví fetišisté preferují určité délky rukavic, například "operové" (dlouhé) nebo jen s manžetou. Někteří je mají také v oblibě jako součást celého oblečení, například zdravotní sestry, policistky nebo francouzské děvečky.
Kromě vzhledu rukavic, některé osoby je využívají (samy sobě nebo od jiných) jako formu sexuální stimulace. Nejčastěji se k tomuto účelu používají latexové rukavice, například lékařské vyšetřovací, někdo preferuje gumové rukavice pro domácnost. Přitažlivost rukavic pro domácnost může spočívat v jejich barevnosti, avšak mohou poskytnout i to, co latexové rukavice nemohou. Jsou tlustší, o něco více u nich záleží, k čemu jsou určeny.
Fetiš?
Co je fetišismus?
Fetišismus je erotické zaměření na určité druhy předmětů (např. spodní prádlo, boty, doplňky atp.) či na jisté části těla (např. nohy, prsa, ruce, atp.). Zdravotnické statistické a diagnostické manuály uvádějí fetišismus jako parafilii.
Původ slova fetiš pochází z portugalského výrazu fetico, který označuje umělecký artefakt se symbolickým erotickým významem. Tento artefakt byl jakýsi kultovní objekt, který byl zbožňován a uctíván a leckdy mu byly připisovány nadpřirozené schopnosti. V mnoha primitivních náboženstvích byl uctíván jako modla. Poprvé použili nezávisle na sobě slovo fetiš Richard von Krafft-Ebing (1886) a Alfréd Binet (1887).
———
Je fetišismus deviace?
Určité uctívání jevů, tělesných částí nebo předmětů je běžný jev. Například sex s partnerkou v sexy prádle, latexu či botách na vysokém podpatku se bere jako normální exotičtější forma sexuálního styku. Obdobně tomu je se zvýhodňováním při výběru partnerů, kteří se nám více líbí (blondýny, svalovci, hubené dívky, černoši atp.). Fetišismem se tato preferace však stává ve chvíli, kdy jsou dané stimuly zásadní podmínkou vzrušení a uspokojení. Daný jedinec tak výrazně upřednostňuje partnera, který bude oblečen do jistých kostýmků z daných materiálů, bude mít požadované doplňky či chtěné tělesné prvky. Tyto atributy pak následný sex mnohem více naplňují.
Výrazná preference nějakého ze zmíněných prvků bývá klinicky diagnostikována jako fetišistická deviace jen tehdy, kdy je daný fetiš nevyhnutelnou podmínkou pro vzrušením a může se stát i substitutem partnera. Tato deviace však není nebezpečná, pokud dokáže parafilik zvládat své pohnutky a není nebezpečný sobě, či okolí. Za závažnější delikty bývají fetišisté stíháni málokdy. Trestného činu se dopouštějí při získávání požadovaných kusů prádla například z prádelních šňůr. Společenská nebezpečnost v převážné většině případů není. Pokud se u závažnějšího trestného činu nalezne jednání fetišistické povahy, tak tato není prvotně podmíněna touto deviací, ale jedná se spíše o doplnění činu delikventa trpící závažnější deviací nebo jinou osobní poruchou.
Většina odborníků se shoduje na tom, že je parafílie člověku vrozená a že záleží především na něm a na výchově, jak se projeví a jak je bude uspokojovat.[1]
Jelikož je fetišismus společensky nulově nebezpečný, není důvod z něj dělat odstrašující příklad. Např. přední český sexuolog Petr Weiss navrhuje fetišismus vyřadit z deviací a ukazuje na společenskou toleranci.
———
Typologie fetišismu
Jednu z používaných typologií fetišismu zavedl J. Bancroft,[2] který rozlišoval tři základní typy motivačních signálů u fetišismu: část těla (parcialismus), neživé prodloužení těla (např. oblečení nebo obuv) nebo specifické látky (latex, kůže, hedvábí atd.).
Do Bancroftova členění je ovšem mnoho typů fetišismu obtižně zařaditelných, například sexuální záliba v automobilech. Záliby v některých sexuálních technikách využívajících drobných živočichů, například formikofilie (vzrušování s využitím mravenců nebo jiného drobného hmyzu), využití plžů (hlemýžď, slimák), žab atd. bývají zmiňovány v souvislosti se zoofilií, ačkoliv fakticky mají blíže k fetišismu či k takzvaným deviacím v aktivitě, nikoliv v objektu.
Weiss nezařadil do kapitoly o fetišismu, ale do zbytkových kapitol i zmínky o některých dalších motivujících objektech, pojmenované jsou například urofilie a koprofilie (exkrementofilie), tedy zaměření na lidské výměšky, myzofilie (zaměření na nečistoty na těle a na prostředky menstruační hygieny), statuofilie (zaměření na sochy) atd.
Část těla
Tento druh fetišismu se nazývá parcialismus a spočívá v tom, že dotyčný výrazně upřednostňuje nějakou část partnerova těla. Může se jednat o zásadní preferaci žen s velkým poprsím, blondýn, rusovlásek, atp. Nicméně v běžné společnosti se běžně setkáváme s takovýmto výběrem a každý má jisté vkusové preference. Fetišismem se však tento výběr stává v okamžiku, kdy zájem o tyto specifické části úplně převáží zájem o partnera jako celek. Takový fetišista (parafilik) miluje svého partnera pouze pro tu část těla, kterou preferuje.
K nejznámějším oblastem fetiše patří tzv. footfetish (tj. fetišismus nohou). Takovýto fetišista miluje nohy svého partnera a vzrušuje ho možnost dotýkat se jich nebo je laskat, líbat, masírovat či s jejich pomocí masturbovat. Mezi další klasické oblasti fetiše patří prsa, nohy, vlasy, atp. Objevují se ale i bizarní fetiše jako například výběr partnera s nějakým tělesným postižením.
Fetišismus určité části těla může být podmíněn i dobově či kulturně. Příkladem může být fetišismus ruky, častý v 19. století nebo erotičnost malé deformované nohy, tzv. lotosového květu, v Číně.
Neživé prodloužení těla
Za neživé prodloužení těla se pokládá něco co má partner na sobě nebo na svém těle, ale není to jeho tělesná část. Jedná se především o oblečení, doplňky či obuv.
Je nutné přihlédnout k faktu, že zvýhodňování některých částí lidského těla je přirozeným jevem. Například okořenění sexu pomocí krásného spodního prádla, či podvazky s punčochami je zcela běžné. Rozdíl pak nastává v situaci, kdy je dotyčný zcela fascinován prádlem partnera.
Mezi další objekty fetiše patří například korzet, který upne partnerčino tělo a tím jí i omezí v pohybu nebo třeba boty na vysokém podpatku. Křivka ženské nohy se po obutí do boty na vysokém podpatku zvýrazní a vyrýsují se svaly. Zároveň dojde k jistému předklopení se dopředu a tím ke zvýraznění ňader. Díky botám na vysokém podpatku je zároveň dotyčná omezena v pohybu, což vzrušuje ty, kteří mají rádi své partnerky pod kontrolou.
Preference oděvu nebo obuvi bývá diagnostikována jako deviace pouze za předpokladu, že se jedná o tak zásadní věc, bez níž by nemohlo dojít ke vzrušení a uspokojení.
Fetišismus zaměřený na boty má i vlastní název - retifismus. Byl pojmenován podle šlechtice Nicolase-Anne Edmé Rétifa, autora knihy Božské nožky.
_-_models_Jassi_and_Dana.jpg)
Specifické látky
Souvislost s předchozím fetišem má i fetiš na specifické látky. Každý oděv je vyroben z určité látky a právě onen druh látky je stimulem tohoto druhu fetiše. Mezi oblíbené látky patří latex a kůže, mezi známé pak patří PVC, guma, angorské světříky, šusťákovina, atp.
Fetišisty na těchto materiálech vzrušuje jejich vzhled, vlastnosti na dotek, vůně, atp. Zcela zřejmými atributy erotických podnětů tu tak jsou například specifická vůně kůže či elastičnost latexu. Vůně a vzhled kůže je symbolem dominance. U latexu je jeho hlavní devizou elastičnost vytvářející zdání druhé kůže, lesk po naleštění a specifická vůně.
zdroj: wikipedia
